Poradca,informátor v oblasti:
životosprávy,zdravotných
ťažkostí,formovania postavy.
J-Synek2.jpg
Diviaky nad Nitricou 33
Mailom:fitness7@azet.sk
Telefonicky:0918490828
Po-Ne:8-20hod.

Pri objednávaní produktov napíšte do mailu okrem adresy
aj vaše telefónne číslo.
Objednávky príjimam:
Mailom : fitness7@azet.sk
Mobil:0918490828
Osobne po dohode
Poštovné sa pohybuje v rozmedzí:0,90-3,60 eur,
v objednávke nad 70 eur sa poštová služba neplatí,
v určitých prípadoch aj pri nižších objednávkach.
Odosielanie výrobkov:do 24hod./ak sú na sklade/

Pri objednávaní produktov napíšte do mailu okrem adresy
aj vaše telefónne číslo.

Jednou z najušľachtilejších činností je znižovanie bolesti a utrpenia druhým.

V.F.Frolov
Dýchací Frolov trenažer.
A byly získaný dukazy nejen vysoké efektivity léčby s pomoci trenažéru. V rijnu r. 1993 byl v Moskevském diagnostickém stredisku proveden výzkum krevních bunék - erytrocytu. Šetrení delala doktorka V. V. Bankova, s použitím schválených testovacích metód (technika biochemoluminiscence). Výzkum byl provádén s lidmi, kterí se endogennímu dýchání naučili nedávno predtím. Výsledky byly velice zajímavé: úroveň energetiky bunék se zvýšila dva až trikrát, množství volných radikálu bylo čtyŕi až osm- krát nižší, než pŕedpokládala norma (to jsou výsledky čtyr šetrení). Komentár: Téchto výsledku není možné zatím dosáhnout tím, co je ve svété známo,.
K tomu je vhodné poznamenat, že poslední výzkumy amerických védeckých pracovníkú dokazují, že prebytek volných radikálu a nedostatečná bunečná energetika mají bezprostrední a rozhodující vliv na procesy stárnutí. Ďalší výzkum endogenního dýchání dával tedy hodné materiálu k pŕemýšlení. Potreba rešení problému endogenního dýchání se ukazovala stále naléhavéjší. Ukázalo se, že se obyčejné vnéjší dýchání oproti endogennímu dýchání svými účinky v mnohém liší. A práve v rešení jejich protikladu bylo nutné hledat pravdu.


6. Protiklady se nacházejí vedle sebe
O vysoké spolehlivosti výsledku našich pokusu není možné pochybovat z téchto duvodu:
• Výsledky byly získány na týchž lidech y prubéhu dlouhodobého pokusu, který zorganizoval sám život, človek dýchal obvyklým zpusobem do svých 55 až 70 let, béhem té doby trpel ruznými nemocemi a pak, díky dýchání s pomoci dechového trenažéru, se téchto nemocí zbavoval.
• Výsledku bylo dosaženo u lidí, kterým bylo pŕes 55 let, kdy už je samovyléčení se z téchto nemocí prakticky nemožné.
• Výsledky byly získány za podmínek ustáleného životního stereotypu lidí, bez toho, že by jim byly umožnený výhodnéjší pracovní podmínky, bez jakéhokoliv zlepšení stravy, bez toho, že by používali stimulátory v podobe adaptogenu, potravních doplnku nebo komplexu vitamínu a minerálu.
• Byli sledováni lidé, kterí aplikovali endogenní dýchání.
9 Trvání pokusu bylo od dvou do 5 let.

Endogénni dýchání
Z množství získaných výsledku zde vyjmenujeme ty, které bu- dou pro vétšinu našich čtenáfu zajímavé. Jaké výsledky to jsou?
• Obnova správné činnosti srdce: rehabilitace umožnila zbavit se porúch, které mély rúzné vnéjší projevy (záducha, slabost) a kardiogramem byly diagnostikovány: bradykardie, arytmie.
• Vyléčení bronchiálního astmatu a chronické bronchitídy.
• Normalizace množství cukru v krvi a odstránení závislosti na insulinu u diabetiku
• Obnova plodnosti u žen (48-55 let) a potence u mužu (55 - 69 let).
• Vyléčení nemocí pohlavní oblasti: vaječníku, délohy, prostaty.
• Normalizoval se zvýšený i snížený krevní tlak.
• Došlo k rehabilitaci noh po prestálém traumatu sedacího nervu a kloubu po dlouhodobé artritidé.
• Vymizely jizvy na žaludku, dvanácterníku, jícnu a vyléčil se zánét tlustého streva u lidí, kteŕí se s tím trápili už 10 -12 let.
• Zbavení se kameňu v ledvinách a močovém méchýŕi.
• Zbavení se mnoho let trvající migrény.
• Obnova funkce ledvin, jater, žaludku a stŕev po chronických zánétech.
• Rehabilitace zastaralých traumat (15-30 let) podpúrného aparátu.
• Zlepšení elasticity krevních cév, stažení rozšírených žil, zahojení se dlouhodobé (20 - 30 let) krvácejících jizev.
• Zlepšení stavu pokožky, vyhlazení tkání obličeje, brady, krku, vyhlazení vrásek.
• Zpevnéní vlasových koreňu, obnovení jejich rústu, zbavení se šedin.
• Normalizace váhy a mnoho dalšího.
Tato fakta jednoznačné potvrzují vysokou efektivitu a univerzalitu pusobení nových postupu na organismus. Výjimečnost téchto technik potvrzují i projevy velmi podstatné rehabilitace a omlazení organismu.
Analýza experimentálního materiálu ukazuje na jednu hlavní zákonitost: nej markantnej i se léčebné rehabilitační efekty projevují v krevní soustavé, v krvi a v orgánech a tkáních, ve kterých je vétší prutok krve (srdce, mozek, ledviny, plíce, endokrinní žlázy, dolní končetiny). Je známo, že práve v téchto tkáních se nejvíce projevuje ateroskleróza. Tam, kde pri obyčejném dýchání dochází k opotrebení, poškození, starnutí, tam pri endogenním dýchání nastává obnova a rehabilitace. Tyto jevy nebyla schopná objasnit ani tradiční teórie o prenosu kyslíku v organismu, ani (ve své prvotní podobe) hypotéza Petrakovičova. Ale Petrakovičova hypotéza ukazovala smer, ve kterém je treba nové zákonitosti, které určují stav organismu, dál hledat.
Pochopit staré i nové dýchání se stalo možným s pomoci teórie endogenního dýchání.
Teórie endogenního dýchání dává odpovéď na mnohé otázky, které nás zajímají. Proč napríklad je človeku pri obyčejném dýchání souzeno žít približné 80 let, ale Chunzové nebo Vilkabambové se dožívaj í více než sta let? Proč žraločí netrpí rakovinou a co je príčinou toho, že u človéka môžeme pozorovat sklerotické zmeny j iž v mládí? Proč vznikají rakovinná onemocnení? Teórie endogenního dýchání je zároveň teórií, s jejíž pomoci mužeme být zdravejší a mužeme déle žít. Ale je možné vymyslet takovou teórii na pŕání? Z tohoto hlediska je zajímavý vztah mezi človékem a medicínou. Podívejme se na současnou medicínu očima nemocného a odborníku. Do jaké míry se človek múže na medicínu spolehnout a co ta mu múže v nejbližší budoucnosti nabídnout.
7. Realita a perspektívy medicíny
Podívejme se, jaké jsou názory známých odborníku na stav současné medicíny, a to jak hlavních pŕedstavitelú oficiálni medicíny, tak i pŕedstavitelú lidového léčitelství.
Doktor lekárskych véd, profesor V. A. Voroncov: Není tajemstvím, že oficiálni medicína, a to nejen v Rusku, ale ve všech rozvinutých zemích dosáhla meze, kdy je zrejmé, že dosavadní prístupy k péči o zdraví nám už neumožňují dál ani prodloužit lidský život, ani snižovat detskou úmrtnost. Bez pŕehánéní mužeme tvrdit, že současná oficiálni medicína je ve své podstate symptomatologická, t.j. odstraňuje symptómy a následky, ale ne vlastní nemoc a její príčiny. Kromé toho jsou vážné duvody k pŕedpokladúm, že zvyšování počtu chronických nemocí je zákonitý dúsledek mnohaletého praktického púsobení vlastní oficiálni medicíny. Z nej obecnej šího pohledu mužeme tvrdit, že oficiálni medicína je nenahraditelná pri silné patologii, protože má k dispozici silné pusobící a efektívni prostŕedky. Muže zachránit život pri náhlém veikém nebezpečí, ale není schopná zajistit udržení dobrého zdravotního stavu, protože ty nej silnejší prostŕedky, které má k dispozici, jsou vlastné zdraví škodlivé. Za všechno se musí platit. Není žádným tajemstvím, že u chronických nemocí současná medicína moc úspešná není.

Doktor lékaŕský véd, profesor, jeden ze zakladatelu kosmické medicíny N.P.Néumyvakin: Není už pochyb o tom, že rozpracovaní ješté efektívnejších léčebných prostŕedku, chemoradioterapie aj. nemá perspektívu. Velké množství nejruznéjších léku, včetné téch, které maj í podpoŕit imunitu človeka, škodí a to pŕedevším imunite samé. Kromé toho, bez vétšiny léku se docela dobre mužeme obejít.
Lékar V.I.Krajnév (1995): Nehledé na pokrok současné farmakológie a terapie s pomoci prístroju, všechno to poskytuje jenom dočasnou pomoc. Výsledky akupunktury, psychoterapie a bioenergetiky pri léčbé chronických onemocnení neŕeší problematiku trvalého rastu nemocnosti. Dokonce i u téch nejznáméjších odborníku bývá jen málokdy dosaženo úplného vyléčení. Úspéchy jsou vzácné. V poslední dobé se značná část populace venuje ruzným samoléčebným technikám (Bregg, Šatalová, Sem- jonova, Malachov a jiní.) Ale dokonce i u téch, ktefí dokáží dodržet všechna pŕísná doporučení autoru týkající se diéty a dokáží vydržet všechny očistné postupy a nepolekají se dočasného zvýšení potíží, bývá efekt samoléčení zpravidla dočasný a ne vždy se ho podarí dosáhnout. Celkové se nemocnost nesnižuje, ale v mnohá pŕípadech, následkem zhoršené ekologie a celkového zvyšování napétí, které lidi v živote doprovází, roste.
Kandidát lékaŕských véd V. V.Konovalov: Kríze současné medicíny je trpká skutečnost nejen našeho, ale i západního lékaŕství. Velice rozšírená predstava o západní medicíné a medicíné v téch nejlepších ruských klinikách jako o vrcholu dokonalosti, je velice pomýlená. Neexistuje žádný zásadní rozdíl mezi bežnou mestskou poliklinikou hebo nemocnici a nejlepšími klinikami na svété. Rozdíl je jenom v pŕístrojovém vybavení, zajišténí léky a úrovní služeb.
Lékarství dosáhlo nepochybné úspechu v reanimatologii, chirurgii, v boji s epidemiemi nemocí a s téžkými onemocnéními. Ale podívejme se na současnou medicínu očima pacienta. Kolem dokola je plno léčebných zarízení, která se neustále vybavují pílovými a stále modernejšími superpŕístroji, lékárny jsou pŕeplnény velkým množstvím zázračných, patentovaných léčiv. Na jedné strané je tu velké množství lidí, kteŕí se cítí špatné a hledají pomoc na poliklinikách a v nemocnicích, ale velice často se stáva u téchto lidí,že lékari žádnou nemoc nenajdou a nejsou tedy schopni témto lidem nejak pomoci. Na druhé strane existuje mnoho prípadu, kdy je nemoc sice známa, ale medicína je prakticky bezmocná.

Dýchání jogínů
Podívejme se, co o něm píše Ramačaraka, jeden z patriarchů jogínského učení: „Člověk si musí vážit každého způsobu dýchání, který je schopen naplnit vzduchem celý objem plic, protože při tom dochází k pohlcování největšího množství kyslíku. Plné dýchání zaměstnává svaly, které pohybují žebry, následkem toho se zvětšuje prostor, ve kterém se rozšiřují plíce, díky práci svalů se maximálně zvětšuje střední část hrudní dutiny. Horní žebra se také nadzvedají a pohybují se dopředu díky zkrácení mezižeberních svalů, což dává hradnímu koši možnost většího rozšíření i v horní části."
Takže základní cíl dýchání, pohltit co největší množství kyslíku, se plným dýcháním uskutečňuje. Ale už hromadnou praxí metod, při kterých se dosahuje hypoxie je dokázáno, že užitek z dýchání je tím větší, čím méně kyslíku je pohlcováno. A úvahy Ramačaraky se jeví jako zcela nadsazené, když je porovnáváme s jedinečným působením endogenního dýchání. Efektivita našich výsledků nemá ve světové praxi obdobu. Ale ti, co aplikují endogenní dýchání spotřebují kyslíku asi deset až dvacetkrát méně, než stanoví norma.
Co tu tedy je při plném jógínském dýchání? Hrudní koš je maximálně rozšířený. Následkem toho alveoly a mezery mezi buňkami alveol jsou maximálně rozšířené a mezi vlásečnicemi pronikají bublinky vzduchu, které jsou hodně velké. Velké vzduchové bubliny => silný zážeh {surfaktantu} => silné energetické nabuzení erytrocytů => zvýšené nabuzení buňky => nadbytečné okysličování volnými radikály, které poškozuje buněčnou membránu. Takové dýchání dává víc energie než dýchání obyčejné, ale také se při tom více poškozují membrány cévních buněk. Plné jogínské dýchání, v závislosti na způsobu jeho provedení, je v porovnání s dýcháním s trenažérem TDI-01 tři až osmkrát méně výhodné a z hlediska celkového účinkuje méně výhodné pět až desetkrát.

...dva různé výzkumy a vypadá to, že máme dva různé výsledky. Ale to je jenom na první pohled. Ve skutečnosti oba dva výsledky potvrzují, že sport značně zkracuje délku života. Aby to bylo jasnější, ukážeme si zajímavý příklad.
Jefim Slavský odešel z funkce ministra středního strojírenství, když mu bylo 88 let. Když mu bylo ještě 86 let, udivoval své podřízené svou dobrou pamětí a reakcemi. Když mi to vyprávěli, (rok 1988), bral jsem to jako obvyklé přehánění. Po několika letech jsem se dozvěděl, jak zemřel jeho otec a pochopil jsem svou chybu. Jeho otec ve velice živě bavil na svatbě, asi i trochu pod vlivem alkoholu. Nechtěně vrazil hlavou do roury od trouby, kterou tím poškodil. Na následky tohoto úderu pak zemřel. Bylo mu tehdy 105 let.
Jefim Slavský je typický člověk s delší dobou života. Jeden takový, který má reálnou naději překonat věk sta let, připadá přibližně na každých pět až deset tisíc obyvatel. A co musí dokázat například závodník ve vytrvalostním běhu, aby se stal mistrem sportu! Je jedním z deseti nebo statisíců lidí. Například u běžců, lyžařů, plavců, nebo jezdců na kole stejné kvalifikace je úroveň buněčné energetiky vyšší ve srovnání s průměrem přibližně třikrát. V zásadě jsou tyto přednosti umožňovány vrozenými kvalitami. Při vysoké sportovní kvalifikaci, spojené se snahou o vytrvalost, získává člověk výhodu oproti ostatním v pravděpodobnosti dožití se o 20 až 30 let vyššího věku než je průměr. Ale to platí jenom v případě, že se nebude zabývat sportem. Čím déle se člověk zabývá sportem, tím víc tato výhoda klesá. V konsultačním středisku mám možnost pozorovat ty, kteří mají potenciální možnost dožít se vyššího věku, kteří, když je jim sedmdesát vypadají jako kdyby jim ještě nebylo ani šedesát. Mají štěstí, ze se nedali na velký sport. Na druhé straně vidím mnohem mladší lidi, bývalé mistry sportu, kteří mají před sebou mnoho let práce na obnově svého dýchání, než se jim podaří dosáhnout úrovně našich déle žijících veteránů.
Z této krátké zprávy je zřejmé, že vrcholový sport zkracuje délku života. Logické odůvodnění se stává zřejmější, jakmile se na celou věc začneme dívat z hlediska teorie endogenního dýchání. Děje doprovázející poškození buněčné stěny při vysokých fyzických zatíženích jsou intenzivnější a týkají se celého organismu.
Podívejme se na celou problematiku z hlediska nové metodologie. Je zřejmé, že intenzita „horkého" nabuzení erytrocytu je dána charakterem dýchání. Čím silněji bije srdce a čím hlouběji člověk dýchá, tím víc vnějšího kyslíku spotřebovává. To znamená, že v kapilárách alveol dochází k mnohem rychlejšímu spalování tukové výstelky, rozměry vzduchových bublinek jsou maxi-mální a jejich počet narůstá úměrně minutovému objemu dýchání a krevního toku.
Kolikrát se zvýší počet vzduchových bublin, tolikrát se také zvýší množství „horkých" erytrocytů a tedy i zatížení endotelu buňky. Tuto zátěž je celkem snadné odhadnout.
Schopnost člověka konat práci je dána ukazatelem maximální spotřeby kyslíku (MSK). Čím je tato maximální spotřeba vyšší, tím většího fyzického výkonu je člověk schopen. Například u olympijských běžců K.Kejno a P.Bolotnikova je maximální spotřeba kyslíku 80 ml 02/kg/min (množství mililitrů kyslíku najeden kilogram živé váhy za jednu minutu). U mnoha lidí nepřevyšuje maximální spotřeba kyslíku hodnotu 25 ml 02/kg/min. Praxe ukazuje, že člověk může s pomocí dlouhodobého tréninku zvýšit hodnotu MSK maximálně o 25 %. To znamená, že většina lidí není schopna za žádnou cenu v tomto směru talentovaného sportovce dohonit. Z milionu lidí jen málo jedinců je schopno dosáhnout sportovních výšin.
Jestliže budeme vycházet z toho, že průměrná spotřeba kyslíku v klidu je u obyčejného člověka 3ml/kg/min a u talentovaného sportovce 4ml/kg/min (což je zcela běžné), pak není obtížné spočítat o kolik se zvýší v krevním řečišti počet horkých erytrocytů při přechodu do režimu maximální spotřeby kyslíku (např. běh při tepové frekvenci 170 tepů/min.) U běžného člověka (MSK=30) je toto zvýšení desetinásobné, u sportovce (MSK=80) dvacetinásobné. A teď si představte, že tento sportovec běží nějakou větší vzdálenost. Rozpad erytrocytů rychle dosahuje své horní meze, které zdaleka není kompenzována jejich obnovou. Ale nej většímu zatížení jsou vystaveny buňky, které tvoří vnitřní výstelku cév. Srdce a plíce pracují na plný výkon. Cévy jsou maximálně otevřené. Krev se pohybuje maximální rychlostí. Kromě srdce ji pohánějí také svaly, které se při pohybu zkracují, zejména svaly na nohách. Do kapilár plicních alveol jsou stále nasávány převážně velké vzduchové bubliny, kterým odpovídá vyšší hodnota nabuzení erytrocytů. Prudce narůstá energetické nabuzení buněk intimy aorty a velkých arterií. Díky vysoké rychlosti toku krve, se oblast aktivního vybíjení energie erytrocyty přesunuje k malým kapilárám a arteriím. Jejich buňky nejsou na režim okysličování volnými radikály tak zvyklé, ale jsou nuceny k práci s vysokou zátěží. Trvalé a všudypřítomné okysličování volnými radikály je nutí do režimu rozvětvených řetězových reakcí, jejichž následkem je poškozování velkých částí vnitřního povrchu cév.
Podařilo se nám udělat pokusy, které realitu zmíněných dějů potvrdily. Ale při dlouhotrvající zátěži jsou následky opotřebování zřejmé i na obličejích dotyčných lidí. Není to náhoda, že mtezi maratónci koluje průpovídka: „Jestli chceš vidět jak budeš vypadat za deset let, tak uběhni maratón".
Také M.Zalesský poznamenal: „Sportovní výsledky přijdou těm nejrychlejším a nejsilnějším velice draho". Kdo je schopen spotřebovat víc kyslíku, ten také ve sportu rychleji shoří. Seraíím Znamenský byl talentovanější než jeho bratr Jiří. Proto také jeho život byl o sedm let kratší než život bratrův. Můžeme se tak jenom divit tomu, proč člověk, kterému bylo dáno dožít se sta let zemřel již ve třiceti šesti letech. Ale i běžný člověk, nebo dokonce podprůměrně silný, při mezních zátěžích pracuje také s přetížením. Zvýšení spotřeby kyslíku 12,5-krát (Jako v našem případě.) je také zátěží, která může být kvalifikována jako škodlivá. Vzpomínám si na svou návštěvu v Institutu oceánografie Ruské akademie věd, kde jsem měl rozhovor s lékařskými odborníky, zabývajícími se otázkami spojenými s potápěním se pod vodu.
Rám se: „Při jaké tepové frekvenci se potápěči pod vodou pohybují?" Odpověď: „Při 170 úderech za minutu."
Říkám: „Podle teorie endogenního dýchání trpí potápěči především artériosklerózou koronárních, mozkových a ledvinných cév a artériosklerózou dolních končetin. A objevují se u nich možná také ledvinové a močové kameny. Je to tak?"
Odpověď: „Je to tak, ale těch kamenů se většinou už nedožijí."
Bylo zřejmé, že tito lidé, spojení s obtížným potápěčským řemeslem, si na myšlenku, že je čeká ateroskleróza, už dávno zvykli. Ale já jsem tu získal opět potvrzení svých teoretických předpokladů: stačí zvýšit spotřebu kyslíku a ateroskleróza je zaručená.
Jak ale žít, když je zvýšená zátěž tak nebezpečná? Vždyť existují školy, armáda a jiná zařízení, kde jsou stanoveny normy fyzické přípravy? Do jaké míry jsou tyto normy stanovovány na vědeckém základě? Nejsou tyto normy škodlivé? Neznamená jejich plnění hrozbu pro zdraví lidí a především pro dorůstající mládež?
Všechny tyto normy vznikly ze zkušenosti a vyjadřují především „obecnou potřebu". Nikdo neprověřoval, zda jsou škodlivé či nikoliv, protože teorie poškození cév a z toho pak plynoucí ate- rosklerózy doposud neexistovala.
Škodlivost těchto norem, které jsou aplikovány na všechny, je možné dnes již dobře vyhodnotit. Každý člověk má svou Bez odolnosti. Co si může dovolit jeden, nemůže si dovolit druhý.
Telesná príprava musí vycházet nikoliv z obecné "potreby",ale z reálnych možností jednotlivcu.Není možné dopustit, aby mladí lidé ztráceli léta sportem tam, kde je jasné, že to nemá žádnou perspektivu. Výsledkem je zbytečně vynaložené úsilí, zaostávání ve výuce a pokažené zdraví. Kdo by to svým dětem přál?
Jestliže má člověk nějaké sportovní nadání, si musí vybrat sám. Aleje žádoucí, aby si byl člověk vědom toho, k čemu muže velká zátěž vést, ne aby žili v nevědomosti, jako dnešní šampióni. Tyto znalosti by jim umožnili lépe rozvrhnout své síly k dosažení úspěchu a se vší vážností brát v potaz to, co by je mohlo poškodit.
Dnes se ukazuje, že pro obyčejné lidi i pro sportovce je otázka osvojení si endogenního dýchání nutností. Obyčejní lidé to potřebují, aby si udrželi mládí, dlouhověkost a životní pohodu.
Vrcholovým sportovcům endogenní dýchání umožní prodloužit si život ve vrcholovém sportu, dosahovat lepších sportovních výsledků, snižovat negativní vlivy sportovní zátěže na organismus a snižovat traumata díky větší elasticitě a pevnosti cév, kůže, kostí a svalů a také zajišťovat si lepší ochranu pro udržení dobré sportovní kondice.
Ale jak vrcholoví sportovci, tak i ostatní by si měli pamatovat, že sport a zdraví nejdou dohromady.
Kdy by se měli sportovci i nesportovci endogennímu dýchání naučit? Už dříve jsem řekl, že by se to měli učit děti v prvních třídách základní školy. Čím dříve se člověk endogennímu dýchání naučí, tím méně bude později jeho organismus poškozován.
Reforma soustavy tělovýchovného vzdělávání nového pokolení by měla zahrnovat v první a druhé třídě celoroční kurs dýchání, aby se žák naučil endogennímu dýchání bez nutnosti mít k tomu nějaký přístroj. Rok práce, kterou by tomu mladý člověk věnoval, by mu zajistila zdraví na dlouhý a zajímavý život. Bude mít vždy naději, že bude dosahovat lepších výsledků než ti, kteří to neumí.. i ve sportu.
20. Plavání je škodlivější než běh
Nadšení přívrženci sportu se mě často ptají: „Jste proti tělesné výchově?" Samozřejmě že ne. Byl jsem nadšeným sportovcem, volejbalovým fanatikem a běhal jsem přes třicet let. A možná bych v tom pokračoval, kdyby se neobjevilo endogenní dýchání. Ted' jsem se přesvědčil, že nové poznatky jsou o celý řád výše, než všechny doposud známé. A v takovém případě jenom ten, kdo nepřemýšlí, pokračuje ve vlastní zkáze. Znovu otázka: „Ale bez telocviku svaly ochabují.Ne?"Odpovídam:"Zabívejte se libovolný sportem,ale neopouštejte endogenné dýchaní.Pokud dýcháte endogenním spusobem,jste zajištení
proti stárnutí.Jestliže lapáte po vzduchu, můžete se poškodit. Pokud nepřejdete na endogenní dýchání, raději se tělesné výchově vyhněte. V Podlip- kách u Moskvy je klub „Harmonie". Vzpomínám si, co se jednou stalo po besedě, která tam probíhala. Vedoucí klubu A.A.Sere- berniková se zeptala svých kolegů: pamatujete si, jaká jsem měla záda? (Byla ohnutá.) A napřímila se, aby ukázala, jak je má teď rovná. Vášnivá tělocvikářka, které je už přes šedesát, je udivena změnou, ke které u ní došlo, ale má tendenci vysvětlovat ji mechanisticky: „Při dechových cvičeních jsem seděla zpříma a podívejte se, jak se mi záda narovnala". Ale tak to není, endogenní dýchání působí jinak. Energetizovaná krev a silná imunitní soustava otevírají cévy, kapiláry, stimulované růstové faktory způsobují obnovu starých a tvoření nových cév. A tak se svaly, ktel,ré se nacházejí podél páteře znovu naplnily krví, svalové buňky zapracovaly, svalový tonus se zvýšil a páteř se začala narovnávat. Fyzická cvičení v daném případě moc nepomáhají. I když zapřáhneme stovky svalů do těžké práce, nedokážeme tím přinutit miliardy buněk, aby začaly aktivně fungovat. Nové dýchání, které aktivně stimuluje biliony buněk, rehabilitaci orgánů a tkání zajišťuje.
Základní zákon teorie endogenního dýchání spojuje v jeden celek energetiku, výměnu látek, imunitu a destruktivní děje v tkáních. Zvýšení energetiky, které nutné pro zlepšení látkové výměny a zvýšení imunity zesiluje i destruktivní procesy v tkáních.
A ukazuje se, že jakékoliv léčení, pokud má mít úspěch, je spojeno s energetikou buněk. Známé přírodní prostředky, jako cvičení, hladovky nebo otužování, zvyšují v první řadě úroveň energetických procesů. To znamená, že současně s užitkem, do jisté míry organismu také škodí.
Na jaře roku 1977 se mne jeden známý novinář zeptal: „A co si myslíte o N.M.Amosovi? Dělá teď pokusy s omládnutím, pomocí fyzické zátěže organismu". Tenkrát jsem mu odpověděl: „Váženému akademikovi není co závidět. Výsledek je známý předem. Ale asi bude lepší říci mu to hned.".
Uběhlo půl roku a Nikolaj Michajlovič zveřejnil svůj neúspěch. Tohle j sou úryvky z jeho zprávy: „Půl roku poté, co skončily pokusy trvající tři roky, padla víra ve všemohoucnost tělovýchovy. Teď musíme znovu přemýšlet o tom, jak zachránit zbytky toho, co bylo získáno s takovou námahou. Další zvětšení srdce a pokles jeho činnosti. Záchvaty stenokardie se opět vrátily. Nešťastný rok 1977 začal tím, že se objevila oboustranná kýla. Trpěl jsem bolestmi a uvažoval jsem o operaci. Chirurgové řekli, že je to od cvičení s činkami. Došlo i ke zvětšení prostaty. Zadýchával jsem se při chůzi do kopce.".

To, k čemu jsem dospěl logickými úvahami, analýzou faktů a pomocí pokusů, zjistil jiný člověk mezi materiály pojišťovacích výzkumů. Deepak Chopra, lékař, původem Ind, žijící v USA ukázal, že největší naději na dlouhý život mají lidé s celkem skromnou úrovní tělesné aktivity. Například ti, kteří chodí 30 minut denně pěšky. Nejnovější výzkumy anglických vědců (1998) ukazují, že dokonce i lehký běh poklusem může už člověka poškozovat. Všechna tato pozorování a výsledky plně podporují ducha a teorii endogenního dýchání. Zbytečná fyzická zátěž stimuluje narušování a stárnutí organismu.
Míru poškozování organismu můžeme hodnotit na základě tepové frekvence. Čím je tepová frekvence vyšší, tím je zátěž nebezpečnější. A mezi různými tělesnými cviky jsou takové, které jsou velice nebezpečné. Jde tu například o plavání. Protože jsem sám vyznavačem tohoto důležitého jevu fyzické kultury, je mi smutno. Ale pravda je mi dražší. Plavání je jedno z nejškodlivěj- ších tělesných cvičení. Je tomu bohužel tak. Trochu méně škodlivé je plavání na zádech.
Proč mi najednou plavání tak vadí? Docela rád bych se ponořil do teplých a čistých vod moře. Ale plavat budu docela jinak. Plaveme li tradičně kraulem nebo prsa, t.j. jestliže noříme hlavu do vody a vydechujeme do ní, pak v plicích stoupá tlak až přes hodnoty 100 mm vod. sloupce. A je potvrzeno, že dýchání při tlaku větším než je 40 mm vod. sloupce už člověka poškozuje. Když se člověk na plná prsa s rozkoší noří do vody a vydechuje do ní, tak zároveň žene velké množství vzduchových bublinek do kapilárních alveol. Když se to navíc děje v rázném tempu, vytvářejí se tím zároveň velmi dobré podmínky pro poškození cévního řečiště a srdce.
Ti, kteří si přejí mít z plavání nějaký užitek, se musí naučit endogennímu dýchání. A plavat se jim doporučuje na zádech, nebo když už na břiše, tak jen s malým ponořováním obličeje do vody. A při tom pochopitelně nevycházet z režimu endogenního dýchání.
Informace, týkající se škodlivého vlivu plavání by měla být zajímavá pro trenéry. Trénink plavání „na zádech" musí být specifický.
21. Ledová voda spaluje cévy
Akademik N.M.Amosov, když čestně přiznal výsledky svého výzkumu, se dobrovolně stal stejně smýšlejícím jako já. A já se budu snažit, abych mu pomohl v tom, aby se mu vrátilo ztracené zdraví. Ale je tu ještě jeden způsob zlepšování zdraví, jehož popularita neodpovídá jeho skutečné užitečnosti. Jedná se o otužování.
Polévání se studenou vodou znamená velmi silný stres.Stres chladem je pro cévy zvlášte nebezpečný.Trpí tím nejenom nohy,ale celý organizmus.
Nebezpečí,které spočívá v otužování se studenou vodou spočívá v tom,že se to systematicky opakuje.

...dnes je celkem snadné takovou energetiku kontrolovat s pomocí biochemíluminiscence. Je stále zřejmější, že čím více buněčných struktur se na procesu OVR NMK podílí a čím více je do tohoto procesu každá buňka vtažena, tím je energetika vyšší. Pro zjednodušení budeme v těchto případech hovořit o „elektronové", nebo „buněčné" energetice. Procesy OVR NMK jsou v buněčných strukturách stimulovány dýcháním, elektromagnetickým zářením (hlavním faktorem je sluneční svit.), umělým elektromagnetickým zářením a používáním speciálních potravních produktů. Mezi vyjmenovanými činiteli je dýchání tím hlavním. Zástava dýchání paralyzuje funkci „elektronové" energetiky a nastává smrt. Ale i v té nej hlubší šachtě, kde je elektromagnetický šum blízko nule, může člověk, díky dýchání, normálně existovat. V tu dobu má základní sluneční záření pro člověka dokonce podstatný význam. Je maximální na rovníku a směrem k pólům se jeho intenzita zmenšuje. Je vyšší v horách, na úrovni moře je nižší. Spavá nemoc, kterou trpí lidé v severních oblastech Ruska nebo ve Finsku, je projevem nedostatku slunečního záření. Potíže vyplývající z nedostatku energie, mívají také lidé, pracující pod zemí - havíři, nebo pracovníci v metru. Problé- m je v tom, že dosáhnout nápravy běžným dýcháním není možné.
Další úroveň energetiky je spojena s fermentativními biochemickými reakcemi, díky nimž se vytváří v těle adenozintrifosfát (AZF). Ale to jsou procesy druhého řádu. Hlavní jsou reakce, podporované elektrony a kyslíkem, které vznikají pouze při OVR NMK buněčných membrán. Proto jsou energetické rezervy organismu vždy určovány výhradně dýcháním. Je to vyjádřeno jednoduše tím, že jak hodně dýcháme, tak tolik energie také získáváme.
Ale lidský organismus trpí ještě jedním nedostatkem: neracionálním vztahem mezi dýcháním a vnitřní látkovou výměnou. Je to patrné, když začneme srovnávat práci lidského organismu například s automobilem. V automobilu se uvádí do chodu nejdříve energetická jednotka (motor), a teprve potom se uvádí do chodu vlastní fungování (pohyb). Člověk napřed začíná jít a teprve potom se následkem zvýšené tepové frekvence a dýchání uvádí do chodu energetický konvertor. Než se do tohoto režimu organismus dostane, spotřebovává energie víc, než jí dostává, t.j. pracuje na dluh. Takový je obecný princip vnějšího dýchání, které se zesiluje jen tehdy, když v organismu vzniká nedostatek energie. Když člověk vykonává lehkou práci, nachází se ve stavu, který je blízký rovnováze elektronové energetiky. Těžká práce je ale vykonávána s nedostatkem energetiky. Pak je ale nutný odpočinek, aby bylo možné doplnit rezervy organismu. Jenom během spánku a při pasivním odpočinku vzniká při dýchání více elektronů, než kolik jich vyžadují životní pochody organismu. Ale přebytečné energie je tu jen velice málo (vzhledem k běžnému stavu). Vnějším dýcháním není možné „elektronovou energetiku" zvýšit. Ale ukázalo se, že je to možné na dýchacím trenažéru. Na něm je možné dýchat a získávat energie pět až desetkrát více.
Otázka vztahu dýchání a stravy se stává klíčovou, jestliže si klademe za úkol maximální využití elektronové energetiky pro rehabilitaci organismu. Ukazuje se, že více než polovinu získané buněčné energie je spotřebováno trávením. Pro úspěšnou léčbu a rehabilitaci je otázka ekonomického hospodaření s energií otázkou zásadní. Jistě, je možné energií nešetřit. Ale pak je nutné hodně dýchat. Ale ukazuje se, že i možnosti dýchání na trenažéru mají také své meze, i když je člověk odhodlán hodně pracovat. Optimální doba práce na trenažéru, která progresivně zvyšuje energetiku buňky je 40 minut. Pro lidi slabší je vhodné omezit dobu tréninku zpočátku pouze na dvacet minut. V obou případech je ale vhodné se získanou energií hospodařit racionálně. Při jednom a témže dýchání je možné mít úspěch deseti procentní, nebo sto dvaceti procetní.
Racionální způsob dýchání musí zajistit co nej delší dobu funkce buněk tkání a imunitní soustavy v podmínkách, které jsou pro rehabilitaci organismu nej výhodnější. Znamená to, že organismus by neměl být v tu dobu zaměstnáván žádnými vnějšími ani vnitřními funkcemi. Buňky tkání musí pracovat jen „pro sebe". V imunitní soustavě nesmí docházet k nějakým poruchám.
Nejvhodnější pro to je doba od deseti hodin večer do sedmi hodin ráno. To je doba odpočinku a doba, kdy imunitní soustava pracuje nejaktivněji. Nejracionálnější je dýchání v době od devíti de deseti hodin večer. Pak už není vhodné ani jíst ani pít. Poslední jídlo by mělo být lehké a nejpozději 3-4 hodiny před dýcháním. V tomto případě pak doba rehabilitace je asi osm až devět hodin. Při tom je příspěvek imunitních buněk do obnovovacích a repa- račních dějů, vzhledem k jejich velké aktivitě, rozhodujícím.
Dýchání na noc má velký profylaktický účinek. Týká se to především lidí, trpících ischemickou chorobou srdce a mozku, aryt- miemi, hypertenzí s ledvinnou a astmaticko-broncbiální patologií, při zvýšené srážlivosti krve. Dýchání na noc je nejlepším způsobem předcházení a obrany před mozkovou mrtvicí a před infarktem. Dýchání na noc je také vhodný způsob odstraňování stresu a nej vhodnějším způsobem, který zaručuje pevný a zdravý spánek. Zmíněný způsob dýchání je nejracionálnější a nej užitečnější postup pro snížení váhy pro ty,kterí trpí obezitou.Obvyklá týdenní norma je 1kg.Pri ranním dýchání je prírustek energie stejný jako když dýcháme večer.Ale získaná energie elektronu se bude spotrebovávat hned,jak človek začne pracovat.
Tuto energii spotrebujeme na chuzi,na emoce a na další naši aktivitu."Pro sebe" získají buňky energie málo.

...do konsultačního střediska přišla postarší žena a hovořila o svých úspěších. Už šest let trpí bronchiálním astmatem druhého stupně. S trenažérem cvičí už čtrnáct dní, každou noc půl hodiny předtím, než na ni přijde astmatický záchvat, který bývá kolem třetí hodiny. Probouzí se proto v půl třetí ráno a dýchá. Během týdne přestala mít potřebu brát hormony a astmatické záchvaty přestaly. V tomto stavu pak pokračovala ve cvičení další týden. Délka dechu asi čtrnáct vteřin, to znamená, takové dýchání je hodnoceno jako slabé.
Za měsíc se objevila znovu, ale rozčilená. A začala vykládat další historii. Dosažený úspěch ji podnítil k tomu, že začala cvičit ráno i večer, celkově po dobu devadesáti minut. Ale brzo se objevila záducha. Ale ona se silou vůle snažila záduchu překonávat a ve cvičení pokračovala. Stav se velice podstatně zhoršil a došlo i k poklesu sil. Nevěděla, co má dělat.
Dnes na ty nepříjemnosti už jenom vzpomíná, ale je nutné si uvědomit, proč k té situaci vůbec došlo. Při dýchání s trenažérem se do kapilár plicních alveol dostává průměrně za jednotku času osm až desetkrát víc vzduchových bublinek, než při obyčejném dýchání. A přibližně pět až šestkrát víc se spaluje surfaktant. Při tom i při obyčejném dýchání se surfaktant rychle a intenzivně spotřebovává. Poločas života jeho jednotlivých složek je od 2,5 do 11,1 hodin (Harwood, Richards 1985). Jestliže spotřeba surfaktant je větší než jeho syntéza, dojde po určité době k jeho nedostatku. A tak se stále méně a méně vzduchových bublinek může dostat do kapilár, tím se snižuje počet erytrocytů nesoucích energii a celková zásoba energie se také snižuje. Prvním příznakem nedostatku surfaktant je dusnost a snížení doby trvání dechu.
Každý, kdo pracuje s dechovým trenažérem, musí svůj dech kontrolovat a ne dýchat až do doby, kdy se objeví dušnost. Doporučovaná doba počátečních cvičení umožňuje vyhnout se recidi- vě. Jestliže je dýchání slabé, nemělo by cvičení zpočátku přesáhnout dobu patnácti až dvaceti minut. Když pak je dýchání již dobré, cvičit dvacetpět až třicet minut. Potom je nutné denní dávky dýchaní postupne zvyšovat,pri slabém dýchání do dvaceti peti až triceti minut.Pri dobrém do 35 až 40minut.
Každé cyičení se dělá s pevnou dobou trvání dechu (od nádechu do výdechu), která se kontroluje časoměrem s vteřinovou ručičkou. A teprve až ke konci cvičení, asi tak pět minut před ukončením, se může doba dechu zvýšit o jednu vteřinu. Dodržování stále stejné doby dechu je velice důležité. K dusnosti by nemělo v žádném případě dojít! Když se na toto vše dává pozor, pak kontrola stavu surfaktantu nečiní potíží. Například na začátku je dýchání slabé, doba dechu je čtrnáct vteřin. Pacient cvičí denně patnáct minut a po týdnu se mu podaří dosáhnout trvání dechu sedmnáct vteřin. Pak cvičí tři týdny po dobu dvaceti pěti minut a doba dechu dosáhne dvaceti čtyř vteřin. Protože všechno probíhalo dobře, rozhodne se prověřit své možnosti a jednorázově zvýší dobu cvičení na čtyřicet minut, přičemž každý dech udržuje na délce dvaceti čtyř vteřin. Když tak postupuje, dosáhne třiceti šesti minut a objeví se záducha. A tak je nucen vrátit se k dechu s délkou dvaceti jedné vteřiny.
Bylo to tím, že se dostal do oblasti, kdy se surffaktant příliš rychle spotřebovával. Proto se objevila záducha a délka dechu se snížila. (Není třeba se hned lekat dušnosti, která vznikne při náhlém prodloužení doby dechu. Stává se to, když se doba dechu nekontroluje příliš pečlivě.) V takovém případě je nutné dýchání s trenažérem hned přerušit a pamatovat si, jak dlouho dýchání trvalo. Příští den je pak vhodné dýchání ukončit pět minut před dosažením nebezpečné meze. Ale teď, kdy už víme o slabinách surfák- tantního komplexu, musíme dýchání prodlužovat pomalu, třeba o jednu až dvě minuty za týden. Až dosáhnete čtyřiceti minut, zůstaňte na této úrovni alespoň čtrnáct dní. To vám umožní zlepšit výměnu surfaktantu a vytvořit si určitou rezervu ve vlastní odolnosti. Když budete chtít dobu cvičení prodlužovat, prodlužujte ji o jednu až dvě minuty za týden.
Je třeba si pamatovat, že i když přejdete na endogenní dýchání, problém nedostatku surfaktantu může vzniknout, kdybyste dýchali bez přestávky několik hodin. Ale samotné endogenní dýchání a dýchání s trenažérem, vytvářejí podmínky pro to, aby se surfaktant produkoval ve větším množství a zároveň aby se snižovala jeho spotřeba. Abyste toho dosáhli, dodržujte výše uvedená doporučení a nesnažte se jen bezmyšlenkovitě zvyšovat dávky dýchání. Abyste zlepšili obnovu surfaktantu, doporučuje se během prvních měsíců dýchání brát denně 50 g nerafinovaného slunečnicového oleje a žloutek z jednoho slepičího vejce. Kdybyste měli z nějakého důvodu žloutek zakázaný, berte lecitin.

Hlavní efekty dýchaní na trenažéru
Dýchání na trenažéru je energetickou stimulací organismu. Názorne to demonstroval známý moskevský lékař V.M.Stěpa- niščev (únor r. 1998). Na diagnostickém biorezonančním zařízení „Miranda" napřed stanovili energetiku ledvinných buněk pacientky. Stav byl 50% pod normálem. Pak pacientka čtvrt hodiny dýchala s dechovým trenažérem a stav se o polovinu zlepšil.
Svou podstatou je dýchací trenažér pro organismus zdrojem energie. Bezprostředním objektem, na který trenažér působí, je krev (erytrocyty) a jejím prostřednictvím se pak uskutečňují nej- různější vlivy na organismus. Podívejme se na tři hlavní.
• generalizované působení na všechny buňky tkání.
0 působení na dýchací orgány
• vliv na endotel cév
Generalizované působení probíhá prostřednictvím řetězu: dýchání -> erytrocyty -> buňky endotelu cév -» buňky tkání. Energetické působení erytrocytů se rozšiřuje na buňky, bezprostředně vstupující do krve a buňky endotelu cév (endoteliocyty). Endote- liocyty pak předávají svůj energetický náboj periferním buňkám atak dále. Čím dále od mikrocév a kapilár se buňky nacházejí, tím méně energie dostávají a tím menší je jejich energetika a látková výměna. Z energetického hlediska je nej aktivnější oblastí krevní řečiště a cévní stěny, jejichž prostřednictvím dochází k předávání energie a k látkové výměně.
Energetický vliv erytrocytů se nejvíce projevuje u buněk imunitní soustavy, které se nacházejí v krvi. Bylo zajímavé pozorovat, jak rychle nové dýchání imunitní soustavu aktivizuje. To by bylo možné považovat za další objev. Pomocí dlouhodobého přírodního pokusu bylo dokázáno, že imunitní soustava je závislá především na energii. Takové transformaci se nemusíme divit, protože při vnějším dýchání buňky imunitní soustavy ze stavu nedostatku energie prakticky nevycházejí. Vždyť všechny buňky, které je obklopují, také strádají nedostatkem energie. Při kontaktu s cílovou buňkou ztrácí imunitní buňka zbytek energie a stává se indiferentní. Kromě toho jsou buňky imunitní soustavy svého druhu továrnami a laboratořemi, které vyrábí protilátky, mediáto- ry, interferony, mezibuněčné faktory a jiné látky. Aby tohle všechno mohly úspěšně produkovat, potřebují trvalý přísun energie. Ale při obyčejném dýchání se to spolehlivě neděje.
Při pokusu, kterého se zúčastnily stovky lidí se projevila důležitá zákonitost: vysoce aktivní imunitní soustava je podmíněna vysokou energetikou krve.
Dýchání umožňuje dobrou rehabilitaci po mozgové mrtvici a infarktu,umožňuje obnovení normálního prutoku krve v arteriích,mikrocévách a kapilárách.Srdce,které má nejhustší síť kapilár /3500 na čtverční milimetr/,se také velice rychle do rehabilitačního procesu zapojuje.Arytmie obvykle mizí behem2-3 týdnu.postupne mizí pocity tíhy a pocit uvedomování si srdce.Jsou i pozorování,která svedčí o rozpouštení aterosklerotických plátu v arteriích.Obnovu prutoku krve mozgem,i když není tak rychlá jako u srdce,si pacienti prece jen pomerne rychle začínají uvedomovat.Postupne sa zmenšují bolesti hlavy a šumení v hlave,zlepšuje se
průtok krve ve spánkových a páteřních arteriích. Byl pozorován případ, kdy následkem regrese aterosklerotického plátu se průtok krve v pravé páteřní arterii zajeden a půl měsíce zdvojnásobil a dosáhl normy. Bolesti hlavy, trvající i více let, se začínají zmenšovat už v prvním týdnu a k úplnému uzdravení může dojít během jednoho až dvou měsíců. Existuje případ, kdy migréna, která trvala třicet pět let, zmizela během třech týdnů.
Aktivně probíhá léčba nemocí ledvin. Například zánět ledvin- né pánvičky mizí za dva až tři měsíce. Je několik pozorování, kdy se velké cysty (6x3 cm a větší) rozpustily během dvou a půl až čtyř měsíců.
Dýchání s trenažérem se ukázalo jako velice výhodné při léčení vředové choroby a ulcerózní kolitidy. Bylo mnohokrát pozorováno, že chronické (od pěti do třiceti pěti let) žaludeční nebo dvanácterníkové vředy plně vymizely během pěti až šesti týdnů.
Nové dýchání se skvěle projevilo při léčení nemocí, vyvolaných nedostatečnou imunitou. Bronchiálni astma je pokládáno za nevyléčitelnou nemoc. Ale už po dvou až čtyřech týdnech systematické práce s trenažérem se podstatně lepší stav a mnozí pacienti přestávají mít záchvaty záduchy a přestávají být závislí na hormonální léčbě. A pak postupně dochází k úplnému vyléčení nemoci. Alergie na dýchání tak výrazně nereagují. Ale už během měsíce mohou začít mizet nepříjemnosti, s nemocí spojené. Jarní polinóza a alergie na domácí zvířata, alergie na prací prášky a podzimní pelyněk, atopický ekzém, vyrážky a jiné projevy alergií jsou překonávány prakticky během dvou až tří měsíců.
Onemocnění periferní nervové soustavy je obvykle spojeno s atrofií, poškozením nervů a mikrocévního řečiště, které je vyživuje. Zvlášť nepříjemné jsou stavy, spojené s poškozením sedacího nervu a jeho periferních větví. Ale prostředky, kterými bychom mohli zajistit rehabilitaci sedacího nervu nemáme. Současná medicína není schopna zajistit rehabilitaci mikrocév a kapilár. Ale dýchání s trenažérem to umožňuje. Takových pozorování je již dostatek, i když rehabilitace je zde stále pomalejší než u srdce nebo v ledvinách. To je dáno tím, že počet kapilár, zásobujících periferní nervy je relativně malý. U sedacího nervuje přibližně osmdesát kapilár na čtvereční milimetr, t.j. čtyřicet krát méně než u srdce. Takže je třeba počítat s tím, že nervy se budou rehabilitovat trochu déle. A to, že se zvětšením času věnovaného dýchání se stav nervů a okolních tkání zlepšuje, je dnes už dokázáno praxí.
Pozoruhodně rychle reaguje na nové dýchání ženská pohlavní sféra. Je mnoho případů, kdy se obnovila schopnost mít děti, mizí myomy a cysty. U 551eté ženy po pěti týdnech dýchání s trenažérem se obnovila menstruace, která předtím už asi dva roky nebyla.
Mužská pohlavní sféra reaguje na dýchání také kladně, ale trochu pomaleji. Ale to je pochopitelné. Poškození cévního řečiště u mužů je větší ve všech orgánech a tkáních. Je to do značné míry spojeno s mužským pohlavním hormonem testosteronem, který je po glukokortikoidu druhým největším antagonistou imunitní soustavy. Ale při systematickém dýchání na trenažéru se obnovují pohlavní funkce i potence, léčí se adenom i záněty prostaty.
Dobře probíhá léčba a rehabilitace štítné žlázy. Po cvičení s trenažérem odpadla v mnoha případech nutnost chirurgického zásahu - při uzlové strumě a jiných potížích. Při systematické práci s dechovým trenažérem všechny problémy spojené se štítnou žlázou během třech až čtyřech měsíců mizí.
Při dýchání se také zlepšuje činnost smyslových orgánů. Nejrychleji se dává do pořádku čich - asi během čtyř až pěti týdnů. Náprava sluchu je pomalejší, první zřetelné výsledky bývají asi tak po šesti až osmi týdnech. U zraku bývá doba obnovy různá a i nápravy se dosahuje v různé míře. Změna je obvykle výrazná v tom případě, že vada byla spojená s oční sítnicí. Mikrocévní řečiště reaguje na dýchání postupnou rehabilitací. Při defektu oční čočky, například při kataraktu, je zlepšení patrné po mnohamě- síčních dechových trénincích. Při tom se každodenní práce s trenažérem postupně prodlužuje až na dvě hodiny.
Co se týče jiných orgánů, například jater, slinivky břišní, sleziny, střevního traktu, jejich rehabilitace probíhá také úspěšně. Dynamika obnovy plné funkčnosti závisí na dodržení správné techniky dýchání, na tom, jak dlouho trvají denní cvičení, jak dlouho se už s trenažérem pracuje a také na stavu dechových orgánů a srdce.

Herpes a chřipka nejsou tak hrozné
Na toto téma zde píši proto, že se týká desítek a stovek milionů lidí po celém světě - žijících v Rusku i jinde. Týká se to především herpesu genitálního, jehož výskyt se v poslední době zvětšil osm až desetkrát. Přibližně padesát procent obyvatel civilizovaných zemí jím dnes v té či oné míře trpí. Nositelem jeho viru je přibližně devadesát pět procent obyvatel Země. Ale když hovoříme o herpesu, musíme se zmínit i o dalších virových onemocněních, jimiž dnes lidstvo trpí. Je to především chřipka, hepatitída a AIDS. Zdá se, že virová onemocnění se nedají zlikvidovat. Optimismus, který vládl v době, kdy jsme se s AIDSem seznamovali ....
Organizmus s endogénním dýchaním se viru ubráni.Ti ,kterí dýchají endogénním zpusobem také prakticky neonemocní chripkou.Príznaky nachlazení u nich mizí behem 1-2 dnu.
Rakovina má príčinnou vazbu na aterosklerózu.Z toho vyplývá,že približne 90% nemocí človeka je v té či oné míre zavineno aterosklerotickými poškozeními organizmu.
Ateroskleróza není nic jiného,než stárnutí organizmu.
Endog.dýchaním se mužeme ochránit pred stenokardií i hypertenzií,pred mozkovou mrtvicí i nfarktem a celou radu dalších nemocí.
A navíc, je možné se vyléčit z celé řady těžkých nemocí srdečně-cévní soustavy a zajistit si zdraví na dlouhá léta. Endogenní dýchání jako kdyby se tu objevilo právě proto, aby pomohlo všechny tyto problémy řešit. Aby u „endogeniků" došlo k mozkové mrtvici nebo srdečnímu infarktu, není prakticky možné.
Jestliže si naše děti osvojí endogenní dýchání během začátku své školní docházky, objeví se tu nové pokolení antisklerotiků, kteří nebudou znát řadu nemocí současných lidí. Dnes se zatím našich pokusů účastní lidé ve věku od čtyřiceti do devadesáti let. O to hodnotnější bude zkušenost.
Praxe používání nové techniky dýchání ukazuje, že čím je delší praxe, tím se cévy dostávají do lepšího stavu. Při rehabilitaci se to projevuje především vývinem cévního řečiště a zvětšováním počtu funkčních kapilár. Právě to pozorujeme při vyléčení srdeční is- chemie, arytmie, při obnově průtoku krve mozkem, při rehabilitaci periferních nervů, tkání, při zlepšování funkčnosti orgánů a endokrinních žláz.
K pozoruhodným změnám dochází v cévních stěnách. Cévní stěna se stává pružnější, elastičtější a současně se zbavuje ateros- klerotických plátů, „vyhlazuje" se.
Mechanismus regrese a rozpouštění aterosklerotických plátů právě tak jako rehabilitace mikrocév, je popsána v prvním vydání mé knihy (V.F.Frolov 1997). Hlavním zázračným výsledkem naší techniky je zpětný vývoj aterosklerózy. Čtyřista tisíc operací, které se v USA ročně uskuteční a jejichž cílem je přemostění cév sice svědčí o ohromných možnostech chirurgů v USA, ale dnes to dělá už poněkud archivní dojem. Všechny tyto operace budou zbytečné, jakmile endogenní dýchání zaujme své místo. Stenokardie, arytmie, bolesti hlavy, šumy v hlavě, parézy, dystrofie a anemie tkáni, šedivění a padání vlasů, vrásky a další neduhy, svědčí jen o poškození cévního řečiště. Ale nemoci poměrně rychle a pozorovatelně mizí, jakmile člověk začne dýchat s trenažérem. Příkladů je celkem dost. Povíme si o dvou zajímavých.
Na konsultaci přišel M.I.Jegorov (46 let) obyvatel podmos- kevského Kalininghradu a vyprávěl o svém případu. V souvislostí s nedostatečností srdce se přišlo na aterosklerotický plát v srdeční arterii. Byla provedena operace, do oblasti plátu byl umístěn rozšiřující balón. Aby se dal do pořádku, zabýval se osm měsíců pilně tréninkem podle metody M.Gogulana. Ale při kontrole se ukázalo, že se objevily další pláty.
Po třech měsících práce s trenažérem se značně zlepšil arteriální průtok. Pacient v práci s trenažérem pokračuje.
Další pacient, A.M.Kornilin (55 let). Ultrazvuková dopplero- grafie mozkových cév. Stenóza v ústí pravé páteřní arterie, což znamená přítomnost aterosklerotického plátu. Průtok krve vpravo: 12 cciWsec, vlevo 25 ccm/sec. Tato diagnóza byla stanovena 23.11.1992. Bez ohledu na různá opatření během posledních let k žádné změně nedošlo. 5.12.1997 začal s endogenním dýcháním. Za jeden a půl měsíce ultrazvuková diagnostika potvrdila plné obnovení průtoku krve. Zmizel také šum v hlavě, kterého se pacient v posledních letech nemohl zbavit.
Je zajímavé, že postupné vymizení šumu v hlavě pozorovalo mnoho účastníků pokusu. Nemizící šum v hlavě je spolehlivým příznakem poškození arterií. Jestliže zkušení klinikové řeknou sedmdesátiletému muži, že arytmie nezmizí, je třeba jim věřit. Arytmie vzniká následkem existence sklerotizovaných oblastí v srdci, kde je nedostatečný průtok krve. Aleje zajímavé, jak rychle při dýchání s trenažérem medicínou neléčitelné arytmie mizí. Většina pacientů se arytmií zbavuje v průběhu dvou až třech týdnů. Existují i pozorování vyléčení těžkých případů extrasystol.
Zpětný vývoj aterosklerózy při dýchání s trenažérem se projevuje jako zákon, bez výjimek. Výsledky závisí na dodržování režimu dýchání a dodržování předepsaného omezování stravy.
32. Tajemný zabiják už nehrozí
Lékaři v Americe nazývají hypertenzi „tichým a tajemným zabijákem". Čísla varují! Hypertenzí trpí více než třetina lidí. Nemoc je doprovázena bolestmi hlavy, tečením krve z nosu, srdečními potížemi. Je častější příčinou úmrtí, než srdeční infarkt. Hypertenze stimuluje aterosklerotické procesy a je jednou z hlavních příčin mozkové mrtvice, při které se vylévá krev do mozku.
Odborníci znají čtyři hlavní příčiny nemocí. První skupina je spojena s životními podmínkami, napětími, stresy, s celkovým stárnutím organismu. Ve druhé skupině jsou hlavní příčinou nemoci ledvin. Třetí skupina se týká poruch endokrinního systému - špatné funkce štítné žlázy a nadledvinek. Ve čtvrté skupině jsou dědičné faktory.
I když k tomu nejsou žádné zjevné příčiny, začíná se krevní tlak od určitého věku zvyšovat. Cím je člověk starší, tím je tlak vyšší. Hypertenze je neléčitelná, protože nemůžeme pokládat za léčení trvalou snahu snižovat krevní tlak pomocí farmak.
Dýchání s trenažérem se jeví jako nadějný způsob postupného snižování krevního tlaku až k normě. U lidí ve věku od třiceti do osmdesáti let jsme měli možnost pozorovat různé formy a stupně hypertenze. Ke zlepšením docházelo již v prvních týdnech dýchání s trenažérem. Ale trvala-li nemoc předtím už deset až třicet let, musíme počítat se zlepšováním trochu pomalejším. Dýchání zajistí komplexní léčbu. Ovlivňuje všechny příčiny nemoci. Je to tím, že toto nové dýchání je zároveň nejlepším prostředkem pro rehabilitaci ledvin a normalizaci funkce endokrinních žláz. Jeho hloubkové působení na přírodní mechanismy kompenzuje i vrozené nedostatky organismu.
Je známo, že hypertenze je způsobována zvýšeným odporem cévního řečiště. To je způsobováno především zmenšováním vnitřního průměru cév. Velký význam tu mají také reologické vlastnosti krve, její vzájemné působení se stěnami cév. Je to otázka vazkosti krve, jejích koagulačních vlastností, energetika formovaných krevních elementů a energetiky buněk, tvořících výstelku cév. Tak erytrocyty, které mají velký povrchový náboj se aktivně odpuzují od svých souputníků a energetických buněk cévního endotelu, což zabezpečuje průtok krve s malou vazkosti. Při nízké energetice krve se její vazkost a odpor cév zvyšují.
Čím je snižování světlosti (vnitřního průměru) cév - cévní spazmus způsobován? Je známo, že spasmus cév je vyvoláván místní hypoxií. Čtenáři je už známo, že mnohé buňky intimy cév nedostávají potřebné energetické nabuzení a tím se dostávají do stavu, kdy jim chybí kyslík- do stavu hypoxie. Existuje řada hormonů, například noradrenalin, bradykinin a jiné, které působí smršťování cév.
Dýchání s trenažérem, díky kterému se energetika erytrocytů a jiných buněk mnohonásobně zvyšuje, hypoxii odstraňuje. Díky silné inaktivaci jmenovaných hormonů v plicích, se jejich vliv na spasmus cév oproti obvyklým podmínkám několikanásobně snižuje. Současně se v cévním řečišti zvyšuje produkce hormonu prostacyklinu, který cévy naopak rozšiřuje.
Důležité je, že se podstatně snižují koagulační vlastnosti krve a zvyšuje se buněčná energetika. To silně zvyšuje tekutost krve a tím snižuje arteriální tlak.
Chápání podstaty změn, ke kterým při novém dýchání dochází, umožňuje dělat příznivé předpovědi. Potvrdili to mnohými příklady i čtenáři novin, kteří se zúčastnili pokusu:
A.I.Potapov (73 let). Nestálý krevní tlak. Horní mez se měnila od 100 do 160 mm rtuť. sloupce. Po dvou měsících se tlak ustálil na hodnotě 120/75 mm rtuť. sloupce.

T.I.Kruglova (72 let). Zvýšený krevní tlak, na hodnotách 180/120. Po třech měsících dosáhl hodnoty 120/80.
V.P. Jerinilov (42 let). Zvýšený krevní tlak byl mimo jiné spojen s cystou 5,5x3 cm v pravé ledvině. Po třech měsících se cysta zmenšila na čtvrtinu původní velikosti. Proces byl doprovázen zánětem, se zvýšením teploty na několik dní. Krevní tlak klesl z hodnot 137/87 na hodnoty 124/79.
Existuje mnoho zvláštností v průběhu nemoci, ale zkušenost ukazuje, že se prakticky všichni nemocní dočkají úspěchu. K vyléčení dochází zcela zákonitě. A pravidla jak dýchat jsou pro všechny pacienty stejná. Je důležité uvědomit si rozdílnost naší techniky od technik jiných. Zajišťuje se tu nejlepší ochrana organismu od tragických případů, t.j. od mozkové mrtvice a srdečního infarktu. Díky dýchání, se stěny cév stávají vláčnějšími, což mrtvici vylučuje. Nové dýchání podstatně zmenšuje poškozování cévních stěn, což také snižuje pravděpodobnost vzniku trombů. To zase snižuje pravděpodobnost vzniku infarktu.
Při léčbě hypertenze používáním dýchacího trenažéru. Při tom je nutné vyloučit podmínky, které vy volávají opačný efekt. Kdybychom dráždili dechové centrum a centrální nervovou soustavu, je možné dýcháním tlak zvýšit. Dýchání je nutné provádět přesně podle návodu, který je přiložen k trenažéru. Musí se využívat jen dolní břišní dýchání. Je nutné, aby každý mikrovýdech byl prováděn co nejjemněji a úsporně. V žádném případě nezdvihat hrudník, nevtahovat páteř a nezdvihat vysoko lokty. To pak automaticky zvedá do výšky bránici a dráždí dechové centrum. Pokud máte přebytečnou váhu a sedět za stolem je pro vás nepohodlné, sedněte si do křesla, co nejvíc uvolněně a opřete se lokty. Pro zvýšení pohodlí použijte polštář tak, aby ruka s trenažérem nevisela a byla uvolněná. Nic nesmí působit napětí a nepohodlí. Při mikrovýde- chu musí být veškerá pozornost soustředěna na zajištění nepřetržitého (šest vteřin) jemného protlačování vzduchu trenažérem. Jestliže je břicho uvolněné a objem vydechovaného vzduchu malý, bránice se zvedá jen nepatrně a dechové centrum nedráždí. Ale sledovat bránici během výdechu a regulovat její polohu břišními svaly není třeba. Pozornost na břicho se přenáší po mikrovýdechu přibližně na půl až jednu vteřinu, když se břicho pohybuje dopředu a bránice se vrací do dolní polohy. Není možné léčit hypertenzi, pokud jste nezvládli dolní břišní dýchání pouze s rychlým vdechem (jedna až dvě vteřiny) a prodlouženým, porcovaným (mikrovýdech = šest vteřin) výdechem.

...ti kteří se chtějí zbavit závislosti na nějakém narkotiku, najdou v novém dýchání věrného přítele. Základní mechanismy jsou zřejmé z příkladu s kouřením. Dýchání umožňuje překonat jednu z hlavních bariér - neschopnost narkotiku odolat. Ale jestliže se člověk dokáže osvobodit ze zajetí narkotika, je pak schopný vést normální plnohodnotný život.
Naše techniky dýchání jsou především pro ty, kteří chtějí žít déle. Každý si může vybrat. My mu říkáme, že má možnost se vyléčit, být zdravým a prožít zajímavý život. K tomu je tady vhodná technika. Ostatní záleží na něm.
Úmyslně jsem podrobně vyložil principy a základy léčby, spojené se závislostí na alkoholu, tabáku nebo drogách. Uvědomění si nových možností stimuluje u člověka vůli i rozum, odhaluje jeho tvůrčí schopnosti, aby byl schopen změnit sebe sama. Naše technika se zajímavým způsobem projevuje na stavu psychiky a chování každého člověka. Proto se dobře dají léčit různé fóbie, deprese, zpomalený vývoj nebo nemoci jako AlzheimerovaaPar- kmsonova, epilepsie a další psychická onemocnění a rozlady. Princip je velice jednoduchý: dýchání obnovuje cévní řečiště, dodává buňkám více energie a tím napomáhá i obnovovat poškozené oblasti v mozku.
K příznivým změnám v myšlení a psychice dochází při novém dýchání prakticky u všech zdravých lidí. Lidé začínají myslet a cítit jinak. Není to nic překvapivého, když si uvědomíme, že mozek má najednou k dispozici 3 až 4 krát více energie.
Tohoto stavu je možné dosáhnout postupným zdokonalováním se v novém dýchání.

...skoro lhostejný vztah k tuberkulóze ve společnosti je možná také dán tím, že hromadné sdělovací prostředky nepůsobily tak, aby ve společnosti v tomto směru vyvolaly strach. A přece.. Každoročně ve světě umírá následkem tuberkulózy tři miliony lidí. A celkový počet nemocných byl patnáct až dvacet milionů. Není vhodné to podceňovat také proto, že člověk, i když se z tuberkulózy vyléčí, může pak onemocnět rakovinou. Lékaři si už všimli, že rakovinný nádor s velkou pravděpodobností vzniká v jizvách, které po sobě nechala tuberkulóza.
V souladu se směrnicí ministerstva zdravotnictví je použití dechového trenažéru vhodné pro léčbu ložiskové tuberkulózy plic. Instrukce byly vypracovány v roce 1995. Dnes jsme se již přesvědčili o příznivém vlivu nového dýchání na imunitní soustavu, na rehabilitaci, na zlepšení funkce všech orgánů také jsme si ověřili jeho silné detoxikační působení. A to je to, co je důležité a nezbytné pro ozdravění organismu. Bylo tedy dosaženo jednoho z hlavních cílů - zvýšení imunity. Vysokou imunitu je organismus schopen získat už za tři, čtyři dny. Pak je už uzdravení samozřejmé, bez ohledu na stresy a nedostatky ve stravě. Je jen třeba cvičit systematicky a podle pravidel.
Odborníci tvrdí, že při tuberkulóze trpí celý organismus. Tuberkulózni toxiny otravují celou centrální nervovou soustavu, narušují funkce srdečně-cévní, žlázy s vnitřní sekrecí a další orgány. Všechny tyto problémy efektivně řeší nové techniky dýchání. Je proto možné tvrdit, že je tímto způsobem možné léčit všechny formy tuberkulózy ve všech jejích stádiích.

...Je to poučný případ. Jak neznatelné může být rozhraní mezi pohled nějakým „bolákem"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one